Standardy pedagogické práce v programu Začít spolu jsou vymezeny následujícími sedmi klíčovými oblastmi:

1. KOMUNIKACE

Učitel vytvářííležitosti pro interaktivní zapojení dětí, využívá jejich dosavadní znalosti, představ a zkušeností při procesu učení. Podporuje jejich učení a rozvoj tím, že svým příkladem modeluje partnerskou a efektivní komunikaci také s ostatními dospělými. Příklady, které ukazují a podporují smysluplnou a zdvořilou výměnu informací mezi všemi účastníky výchovného a vzdělávacího procesu pomáhají utvářet komunikativní kompetenci a mají vliv na pozitivní sebepojetí dítěte.

Komunikace mezi dospělými a dětmi, ale také komunikace mezi vrstevníky hraje klíčovou úlohu při fyzickém, sociálním, emočním a kognitivním rozvoji dítěte. Je také zásadní pro poskytování průběžné podpory, pro výměnu a rozvoj znalostí, zkušeností a názorů. Komunikace se podílí na spoluvytváření pocitu vlastní identity, pocitu sounáležitosti s komunitou a poznávání světa.

2. RODINA A KOMUNITA

Úkolem školy a učitelů je vytvořit podmínky pro správné fungování partnerského vztahu s rodiči dětí, pravidelně s nimi udržovat kontakt, nabízet jim různé formy spolupráce. Spolupráce mezi školou, rodinou a komunitou je velice významný faktor podporující efektivitu vzdělávání dětí. Rodiny jsou primárními vychovateli svých dětí, mají na výchovu ten největší vliv.

3. INKLUZE, ROZMANITOST A DEMOKRATICKÉ HODNOTY

Inkluzivní vzdělávání, tedy společné vzdělávání pro všechny děti bez ohledu na jejich etnickou, náboženskou příslušnost a úroveň schopností, představuje jedno ze stěžejních východisek kvalitního vzdělávání. Všechny děti mají právo na rovnýístup ke vzdělávání a demokratická společnost počítá aktivní účast všech svých členů. Inkluzivní vzděláváníí děti toleranci a akceptaci individuálních rozdílů.

4. PLÁNOVÁNÍ A HODNOCENÍ

Na základě pozorování a dalších strategií vytvářejí učitelé dlouhodobé a krátkodobé plány výchovy a vzdělávání, které zahrnují respekt a individuální možnosti a potřeby dětí. Plány vychází z dosavadních znalostí, představ a zkušeností žáků, respektují různorodost učebnách stylů dětí a jejich schopností a podle potřeb se mění.

Cyklus hodnocení a plánování směřuje k respektování jedinečnosti každého dítěte a zajišťuje dětem vzdělávání odpovídající jejich potřebám, schopnostem a zájmům. Do cyklu hodnocení a plánování jsou zapojovány také děti, rodiče a další odborníci.

5. VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE

K podpoře smysluplného a aktivního učení, učitel užívá rozmanitých výchovně-vzdělávacích strategií, které představují promyšleně volené a řazené postupy, kterými učitel cíleně směřuje k utváření klíčových kompetencí dětí. Tyto postupy jsou přiměřené vývojové úrovni dětí a podněcují jejich individuální rozvoj i vzájemnou spolupráci. Učitel vychází vstříc potřebám, zájmům a odlišnostem každého dítěte. Učitel navíc využívá nejrůznějších vývojově přiměřených aktivit, zážitků a materiálů, které umožňují dětem konstruovat si vlastní poznání a chápání okolního světa.

6. UČEBNÍ PROSTŘEDÍ

Učební prostředí významně ovlivňuje kognitivní, sociální a emocionální rozvoj každého dítěte. Učitel pečlivě zvažuje, jak navrhnout a uzpůsobit prostor, který by dětem zaručil možnost bezpečného pohybu během skupinových i samostatných aktivit. V případě potřeby se prostor a učební materiály přizpůsobují potřebám různých věkových skupin nebo jednotlivých dětí.

7. PROFESNÍ ROZVOJ

Profesní rozvoj představuje klíčovou součást procesu celoživotního vzdělávání. Zkušený učitel průběžně reflektuje, posuzuje a hodnotí efektivitu své práce. Je si vědom svých silných a slabých stránek a plánuje další možná zlepšení. Systematicky pracuje na svém osobnostním rozvoji. Profesní růst v pedagogické sféře vyžaduje osvojování si nových poznatků prostřednictvím literatury, informačních zdrojů a seminářů. Kooperativníístup učitelů přináší prospěch dětem a zvyšuje kvalitu výuky a efektivitu práce.

Zdroj:

Kompetentní učitel 21. století: Mezinárodní profesní rámec kvality ISSA (Praha, Step by Step ČR, o.p.s., 2011)